Soukromé jesličky Bedrníček jsme našli náhodou a hned od první návštěvy při prohlídce prostor jsme věděli, že jsme na správném místě. Po krátkém období adaptace naše dvouletá Barunka nastoupila do jesliček k denní docházce a velmi rychle si našla kamarády ve skupince podobně starých dětí.Vedoucí tety pečlivě připravují týdenní plán, kde se téma prolíná různými oblastmi (výtvarnou, hudební, tvořivou, vědomostní), a tak se dětičky nenásilně učí o světě kolem nich a navíc vám domů přinesou hezký obrázek, který samy  vyrobily, nebo vám odříkají básničku či zazpívají písničku. I nejmenší děti jsou zapojeny do činností, od sázení kytiček, přes vyrábění a tvoření, vaření či cvičení, což posiluje jejich sebevědomí, a navíc nemají ani čas stýskat si po domově. Když jdete kolem Bedrníčku, neuslyšíte dětský pláč, ale smích, zpěv nebo to, jak tety (a pan učitel Petr) rozmlouvají s dětmi, ať už při přebalování v koupelně (u mrňousků) nebo při společných hrách či rozdělování svačinky. Personál v Bedrníčku je laskavý a vstřícný a tety si vždycky najdou čas i na nás, na rodiče, aby nám povyprávěly, co naše dětičky dělaly, jak spinkaly po obídku, nebo že měly malou „nehodu“ do kalhotek. Moc mě těšilo dostávat fotky, jak si moje dcerka hraje s ostatními dětmi, jak něco tvoří nebo cvičí, dávalo mi to klid, že je všechno v pořádku a že je Barunka spokojená a já se můžu mezitím klidně věnovat práci. Děkujeme, Bedrníčku, bylo nám s tebou krásně! Maminka Petra s dcerou Barunkou